Pára 5

Lokomotivy taktéž nezůstaly na úrovni původních stephensonových. S kvalitnějším železem, jež umožňovalo pracovat s vyššími tlaky jejich výkon postupně vzrůstal. Až v období před a za druhé světové války dosáhly parní lokomotivy svého maxima, kdy měly sílu i nad tisíc koní, a byly schopné dosáhnout rychlosti hodně nad 100km/h. Od té doby byly postupně stažené z provozu, nahrazené lokomotivami dieslovými, benzínovými či elektrickými. Naprostá většina jich zchátrala a byla sešrotována, něktré získala muzea, či spolky jež je zrekonstruovaly a dodnes s nimo občas provozují jízdy historických parních lokomotiv.

Pára 4

Současně s parními lokomotivami se začaly konat pokusy o sestrojení lodi poháněné párou. Pravda, loď měla bohatě dostatečnou nosnost, aby uvezla parní stroj i jeho, palivo, ale byl problém s tím, jak převést sílu stroje v pohyb lodi. Bylo však brzy vynalezeno koleso, které pohánělo parní lodi (i přes některé neůspěchy, a případně výbuchy) po mnoho let. Veliké zaoceánské lodi byly brzo poháněny kolesy o průměru i deset metrů a více, a docela jim to šlo. Až do vynálezu lodního šroubu to byl nejvhodnější způsob pohonu lodi.

pára 3

I když stál za zrodem parních strojů Watt, ten se nikdy nesnažil udělat stroj samohybný, ba naopak, byl přesvědčen, že je toto nesmysl. Člověk který byl naopak přesvědčený, že to smysl má je jmenoval George Stephenson. Sám vyrostl v důlním kraji. Sledoval jak u místních uhelných dolů vyrobili jakési dřevěné kolejnice, aby ulehčili koním tažení těžkých nákladů. Pracoval několik let jako mechanik u parních strojů v tomto dole. Až nakonec odešel, a začal navrhovat vlastní parní stroje. Postpně došel k první parní lokomotivě, která utáhla po kolejích 30 tun uhlí najednou. To byl neskutečný úspěch, Stephensona začali zvát po celé zemi, v různých technických provozech (hlavně opět dolech) budoval obdobné dráhy, s čím dál tím výkonějšími stroji. Vrchol jeho práce je nepochybně lokomotiva raketa, která jela rychlostí 48km/h. (Čímž sám vynálezce popřel to, že pokud člověk pojede víc jak 30km/h tak zemře, protože se v jeho plicích vytvoří vakuum. To byl všeobecně známý vědecký fakt.)

Pára 2

Bylo to hlavně přispěním Jamesa Watta, že pára začala pohybovat věcmi. Tento skotský inženýr však nebyl jak to poměrně běžně uvádí literatura první, on byl pouze tím, kdo parní stroj zefektivnil natolik, že začal být opravdu použitelný. Jeho parní stroje začaly brzy pohánět nejrůznější důlní čerpadla, rudné mlýny, kladivy hamry a podobné. Pára nestoupila svoji vítěznou cestu světem, ale Watt sám byl přesvědčený odpůrce parního samohybu.

Pára 1

Jako další seriálek přijde povídání o páře. A to nejen o věku parních strojů, ale i o jejich počátcích v různých hračkách či udělátkách o mnoho tisíc let dříve. Totiž to, že st vody uzavřená v nádobě nad ohněm odpařuje, a múže poskytnout jistou sílu bylo známo omezenému okruhu lidí již poměrně dávno. Bohužel však těchto znalostí bylo povětšinou používáno jen k různým podvodnýém zázrakům a tak podobně. Většina těchto hraček navíc vykonala pouze jeden pohyb a pak se zastavila, ale bylo to první využití páry k pohybu věcí.

Plavba 7

Po éře parníků přišlo období které vlastně (s několika vyjímkami) trvá dodnes. Je to doba, kdy jsou skoro všechny lodi hnané obřími naftovými motory, ve kterých jsou písty o bojemu mnoha desítek litrů. (jeden každý) A Také doba tankerů, které jsou ještě větší než normální nákladní loď, a které dopravují ve svém trupu statisíce tun ropy. A poslední nejmodernější obří lodi jsou hnány dokonce silou atomu, ale to již jaksi nejsou lodě civilní, ale obrovské letadlové lodi a ledoborce. Nebo ponorky, doufejme že katastrofa ruské ponorky Kursk bude podobně varující a odstrašující jako byl Titanik pro lodě povrchové, i když rudá armády si ze ztrát nikdy moc nedělala.

Plavba 6 parníky

A postupně se dostáváme k období páry. Pravda, zpočátku byly plachetnice rychlejší, ale pouze v těch obdobích kdy foukal vhodný vítr. Postupně se tedy začaly prosazovat veliké ocelové parní lodě. Zpočátku hnané obřími kolesy, po vynálezu mnohem efektivnějšího lodního šroubu byla kolesa za něj vyměněna. (krom jiného u lodního šroubu se mnohem méně energie využije či spíše vyplýtvá na víření vody. Koleso sice vypadá pěkně, ale tímto způsobem ztrácí mnoho výkonu.) A nastala dobe čím dál rychlejších a (alespoň podle lodních společností) bezpečnějších plavidel. Přesvědčení o nepotopitelnosti dodala smrtelnou ránu tragédie lodi Titanic. To byl obrovský, neskutečně moderní a luxusní parník, který měl být údajně natolik nepotopitelný, že na jeho palubě byl nedostatek prostředků na řešení jakýchkoliv problémů a hlavně záchraných člunů. Jak se ukázalo po střetu s ledovcem, těch bylo méně než polovina monžství, které by bylo potřeba. Na druhou stranu, dá se říct, že tuto obrovskou katastrofu si dodneska všichni pamatují a již skoro sto let z ní mají poučení o tom, že lidský výtvor sice může být pevný, ale skutečnému živlu prostě neodolá. Jen doufejme, že se nebude nikdy opakovat.

Plavba 5

Takže, nastala éra valikých plachetnic. Éra zámořských objevů, doba drancování nového kontitnentu. A taky doba pirátů. Bohužel, podobně jako naprostá většina ostatních historických období, i tato doba, dnes romantizovaná, měla v sobě romantiky pramálo. Piráti byli bandou vrahů, a když už loď dostihli a zahákovali, tak bylo pravděpodobné, že zvládnou celou posádku zavraždit a loď poslat ke dnu. Proč se jim tak dařilo? Odpověď je docela jednoduchá. A) i pirátské úspěchy byly výrazně romantizovány, podobně jako u zlatokopů za dob zlaté horečky, těch opravdu úspěšných bylo jen pár, naprostou většinu prostě někdo zabil. B) narozdíl od velikých korábů stavěných tak, aby uvezly zásoby a veliký náklad na cestě do evropy, která trvala nejméně dva měsíce, pirátské lodi byly výrazně rychlejší, manévrovatelnější, a oproti obchodním lodím mnohem lépe vyzbrojené. (A když už ne počtem děl, tak určitě kvalitou jejich obsluhy. Narozdíl od obchodníka, pirát střílel opravdu často. Mít dvakrát tolik děl je vám k ničemu, pokud se ani jedno netrefí.) Pravdou je, že ne všichni piráti pracovali sami pro sebe, značná část z nich měla od toho či onoho krále takzvaný privatýrský list, což jej opravňovalo zajímat lodi plující pod jakoukoliv cizí vlajkou. (Obvykle za polovinu kořisti, ale s řádným privatýrem se v případě zajetí jednalo jako se zejatým vojákem, kdežto pirátská posádka se obvykle věšela do posledního muže.) Asi nejznámnějším zástupcem této kategorie je Francis Drake s lodí Golden Hind. TEn byl dokonce za své služby anglické koruně prohlášen za sira, a je dodnes slavný, protože porazil španělskou armadu. heslo Francis Drake ve wikipedia

Plavba 4

Problémy s velikostí lodí se řešily všelijak. Ale zásadní převrat v tomto oboru způsobil kýl, protože tím, že držel loď vzpřímenou umožnil mít větší stěžeň, nebo i více. Tím se pochopiteně uvolnil prostor který dříve zaujímali veslaři. Ať již svobodní muži, nebo otroci, či případně později galejníci. Snížení počtu lidí potřebných k vedení a pohonu lodi také umožnilo první dlouhé zámořské plavby, protože pro veslaře prostě nebylo možné vézt potravu a vodu na několik týdnů nebo měsíců. A tím se dostáváme do období mořeplavby, do doby kdy byly na dením pořádku zámořské objevitelské cesty, ale také do doby kdy evropané přicházející na nový kontinent nazvaný po Amerigo Vespuccim Amerikou rozvracejí tam celé civilizace. (pokračování příště)

Plavba 3

Pokročili jsme o několik tisíc let, dnes již člun z kmene, či rákosová loď neplní dokonale svoji funkci. Jsou vždy značně omezené velikostí a množstvím co uvezou. Proto se začíná experimentovat s loděmi ze dřeva, složenými z mnoha částí. Konstrukce se dlouho nedaří, tohle je mnohem složitější, než svázat dohromady pár kusů rákosu. Ale starodávní stavitelé postupně přicházejí na vhodné metody spojování jednotlivých dílů k sobě, (dá se na kolíčky, či sbít hřeby) a na hmoty odolně vodě, co se hodí jako ucpávky a utěsnění. (dehet, smůla, provazy a hadry jimi napuštěné se vkládají do mezer mezi prkny.) První lodě také nejsou příliš veliké, ani nemohou mít dlouhý stěžeň, musí mít zátěž atd. Ale již umožňují dopravu relativně velikého množství, lidí a zboží na značné vzdálenosti. (Koneckonců vzpoměeňte si na vikingské drakary. Člověk by se dnes v podobném člunku neodvážil na dohled od pobřeží, a oni s nimi pluli i v bouřích stovky kliometrů na otevřeném moři. A navíc když se vraceli z nájezdu, tak bývali zatíženy kořistí opravdu těžce.) (víc zítra)

Plavba 2

Později přišly loďky vyrobené z kůže natažené na pevném rámu. Ty například dodnes využívají pod jménem kajak některé eskymácké kmeny. je to loďka dobrá, při dobré péči prakticky nepotopitelná, ale neuveze toho mnoho. Obyvatelé teplejších krajin měli v oblastech plavby jistou výhodu. A totiž to, že v jejich domovině rostl rákos, který stačilo jen svázat do vhodného tvaru a získali tak plavidla skoro nepotopitelná, a navíc umožňující jejich stavbu v relativně velikých velikostech. Tento typ lodí velice proslavil cestovatel Thor Hayerdal, který se na plavidelch Kon Tiki, Ra a Ra II plavil po otevřeném oceánu. Dokázal tím, že starověké národy mohly opravdu díky podobným plavidlům překonávat volná moře a oceány. A konečně další malou loďkou (relativně, jak si řekneme vzápětí) jsou klasická plavidla polynésanů a jim příbuzných národů, která jsou tvořena ohněm vydlabaným kmenem opatřeným plachtou a vyvažovacími plováky na dlouhých tyčích. Proč malé jen relativně? Protože největší verze jsou schopny uvézt na několikadení plavbě až 40 válečníků, čili zas až tak malé opravdu nejsou. (A zítra konečně dojde na lodě, plachetnice.)

Plavení se

Za další pokrok pocházející přímo z pravěku je možné považovat plavidla. Pravda, původně se jednalo o vory, případně čluny dlabané s pomocí ohně z velikých stromů, ale na vodě se dotyčné udržely, a svůj účel plnily. Jejich účelem bývalo obvykle umožnit lov ryb, či překročit řeku nebo jezero. Pravda, někdy se člověk snažil dostat na druhou stranu, aby tam ulovil táhnoucí zvěř, častěji však bohužel proto, aby praštil tam žijícího po hlavě sekeromlatem a sebral jeho zvířata, zásoby a ženy. Pravěké kmeny totiž mívaly ve zvyku shánět ženy u jiných kmenů, a pokud se nedaly vyměnit, tak se vždy daly vybojovat. Z dnešního pohledu to bylo vlastně velice rozumné, neboť kdyby se množili jen mezi sebou, tak by pravděpodobně rychle zdegenerovali a vymřeli. ALe zpět k plavidlům používaným. co bylo po loďce z kmene? to si povíme zítra.

Kolo

Za další nejstarší a také nejvýznamnější lidský vynález lze považovat kolo. Stejně jako další věci, jež se hojně využívaly již v pravěku, tak ani kolo nemá svého vynálezce, lépe řečeno, neví se, kdo si jako první všimnul, že pokud podloží těžké břemeno kulatým předmětem, tak je bude moci táhnout snadněji. Pravda, využití větví jako válců, po nichž se posunuje těžký předmět nelze ještě považovat za využití kola, ale je to naprosto jasný předek. Každopádně pravé kolo, tudíž kolatý předmět, jež se otáčí okolo osy zastrčené v jeho prostředku měli již ve starém egyptě, takže jde o opravdu starou hračku. Kolo prošlo mnoha vývojovými etapami, danými podle dostupných materiálů a také podle toho, co mělo vézt. V zásadě byly dva typy kol. Těžké, plné sbité z prken seříznuté do kulatého tvaru. Ty zvládly uvézt velikou váhu nákladu, ale pomalu, hodily se k povozům. A potom kola s paprsky a obručí po okrajio, ty se hodily k rychlejším ale méně nákladu schopným uvézt vozidlům. Později byla tato kola obuta do obruče z gumy a tak vznikl předchůdce pneumatiky.

Oheň

Asi nejvhodnější bude začít vynálezem ohně. Nejedná se v pravdě o vynález, ale o využití přírodní síly, jde však o to, že to byl jeden z prvních poznatků dávných lidí. Ohně se zprvu báli, ale pak nepochybně poznali že v ohni opálený hrot oštěpu je pevnější, a že je výhodné bojovat ohněm proti různým šelmám. Oheň jistě zprvu museli hledat, zapálit ho neměli jak. Ví se, že když si zapálili oheň od nějakého hořícího stromu po bouřce, tak jej udržovali, jak to šlo. A pak při výrobě pazourkových zbraní, jistě někdo škrtl pazourkem o křemen, a zjistil tak že to vytváří jiskry. To byl bez nadsázky první okamžik, kda pračlověk zkrotil ohheň, protože jej již nemusel uchovávat jako svátost, ale dokázal si ho zapálit kdykoliv potřeboval. A byl to nepochybně první krok na cestě vedoucí k dnešním elektrárnám, autům a podobným vynálezům. Vždyť bez ohne není skoro nic. Železo se musí vytavit ve vysoké peci, kuje se také ohřáté ohněm, zbraně střílí protože se v nich vznítí nálož, auto jede, protože v jeho železném motoru hoří destilát z ropy, vyrobený taktéž s pomocí ohně atd.

Seznámení

Dobrý den, chtěl bych vás seznámit se svojí osobou a s tím, co budete potkávat na tomto blogu. Půjde tu o představování vynálezů. Ale ne těch nových, těch o kterých píší noviny a za něž se dostávají nobelovy ceny. Jde mi o vynálezy staré až dávné, většinou o ty, se kterými přicházíte dohromady každý den, a vůbec nemyslíte na to, kdo je vytvořil. Například železnice. Víte kdy a kde byla poprvé představena a proč? Nebo třeba dnes již naprosto nezbytný automobil a další. JDe mi o to seznámit lidi právě s těmito zajímavými věcmi dení potřeby, které dnes berou jako samozřejmost, ale jejichž naprostá většina není o moc starší než sto let. A co se mě týká, tak já jsem student, je mi 24 let a jsem z Prahy.