Zvukový záznam II

Problém fonografu byl, jak již bylo řečeno, že záznam dlouho nevydržel. A navíc se v podstatě nedalo pořídit více kopií, jedině "nahráváním" současně více přístroji. Tento problém vyřešila gramofonová deska. Princip záznamu zvuku je prakticky totožný s fonografem, ale není na válečku, ale kulaté desce. A hlavně, desky se dělají z tvrdého materiálu, vydrží. A dají se lisovat, udělá se jeden záznam, a pak není problém vyrobit stovky či tisíce kopií. Gramofony dobyly svět, původně byly jen mechanické, natáhlo se péro, a zvuk vytvořený membránou zesilovala pouze "hlásná trouba". Později vznikly přístroje elektrické, kde deskou otáčí motorek a zvuk jde do reproduktoru přes zesilovač. Zpočátku zesilovač lampový, dnes obvykle tranzistorový. Ovšem pravdou je, že v těch nejlepších přístrojích pro audiofily obvykle nemá tranzistor co dělat, dobré elektronkové zesilovače mají mnohem lepší zvuk. Nu a příště o páscích, kazetách atd.

Zvukový záznam I

Obraz se uchovává pomrně snadno. Stačí nějaké to plátno, nebo i hliněná destička před vypálením a namalovat na to patřičnou scénu. Ale jak uchovat zvuk? To trápilo vynálezce po dlouhá staletí. Po pokusech alchymistů s kamenem mudrců a transformací olova na zlato došlo právě i na zvuk. Jenže, jak to zajistit, aby něco tak prchavého vydrželo? Asi prvním pokrokem ve výzkumu zvuku byl objev, že jde o chvění vzduchu. Jenže pak opět nastala dlouhá doba, kdy pokusy jak zvuk zaznamenat připomínaly spíše alchymii nežli vědu. Až přišel Edison, a ke svým mnoha vynálezům přidal ještě fonograf. Na otáčejícím se válečku byla stopa, po níž jede jehla. Tato stopa ovšem není rovná, jak vypadá, ale jsou na ní zaznamenané kmity vzduchu, tedy zvuk. Snímání je velmi jednoduché, váleček se otáčí, jehla jede po stopě a třese se podle zaznamenaných vibrací a současně je tento její pohyb přenášen na membránu, jež vytváří zvuk. Princip jednoduchý, akorát že se válečky se záznamem (rytým do vosku) velmi rychle ničily, obvykle se daly přehrát jen několikrát. Nicméně, byl to začátek.