Hodiny vodní

Ukazují čas na dva možné způsoby. Buď podle toho, kolik vody nakape do nádoby, nebo naopak podle toho kolik z nádobky odteče (odkape). Jsou tvořené z dvou nádob, do horní se naleje voda, která pak odkapává malým otvorem do dolní nádoby. Podle toho kam sahá voda (ať již v horní nebo v dolní nádobě) se jednoduše vidí kolik je hodin. Spodní nádoba se obvykle vyprazdňovala jednou za 24 hodin. (vlastně docela šikovné hodiny, narozdíl od toho so lidé věří, neukazují totiž jen celé dny. Hodiny vodní ukazovaly čas řádově s přesností na 5 minut, což je vlastně víc než dost. Co se týká přesnosti, byly na tom nejlépe vodní hodiny, kde do horní nádrže neustále natékala voda, a výška hladiny byla závislá na přepadu. tento typ dokázal mít přesnost času i v rozmezí +- 1 minutu za 24 hodin.

Ohňové hodiny

Odměřovaly čas na základě toho, kolik uhoří materiálu za určitou dobu. Jedny měly podobu pomalu odhořívajícího knotu, s vyznačeným časem hoření. Další se skládaly z olejové lampičky, čas ukazovalo, kolik oleje odhořelo. Dosti podoně fungoval i první známý budík, pocházející ze staré číny. Nad kovovou mísou byly umístěné svíčky, do nichž byla zespodu umístěna kovová kulička. Když svíčka dohořela, tak spadla kulička do mísy, a probudila tak třeskotem spáče. Poměrně elegantní řešení, navíc byly svíčky různě dlouhé, a stačilo tak před spaním zapálit tu patřičně dlouhou, odpovídající dobou hoření potřebnému času vstávání. (Mimochodem, ono se to může zdát značně nepřesné, ale opak je pravdou, dá se čekat že u stejně velikých, ze stejného materiálu udělaných svíček je doba dohoření podobná. A v případě že jde o jednu nádobu s olejem, tak ten hoří prakticky naprosto rovnoměrně, a dá se tak určit doba od zapálení značně přesně. A krom toho, nebyla tak uspěchaná doba, komu by záleželo na rozdílu řekněme pěti minut?)

Gnómón a sluneční hodiny

Gnómón je svisle zasazený sloup, čas se měřil podle délky jeho stínu. proti tomu sluneční hodiny určují čas podle toho, kam dopadá stín jejich ukazatele, jde ovšem o úhel, nikoliv o jeho délku. Okolo tyčky jež vrhá stín je u slunečních hodin namalován (později obvykle velmi umělecky) ciferník, kde stín ukazuje čas. Pochopitelně jak gnómón, tak i sluneční hodiny mají podstatnou nevýhodu, nelze je nijak použít pokud není vidět slunce. Na druhou stranu, pokud slunce viditelné je, jde o poměrně přesné určení času, fungující odminula až do budoucnosti, pokud pomineme letní časy, tak jsou středověké sluneční hodiny stále funkční. A stále ukazují správný čas.

Rozdělení roku a dne

Pračlověk určoval jen dny a přibližně roky, jinak ho roční období zajímalo tak akorát, aby poznal kdy potáhnou zvířata, nebo kdy nastane období dešťů. Desítky tisíc let dostačovalo toto určení času, ale později, v době, kdy lidé začali používat písmo, a uchovávali mluvenou řeč celé roky, a bylo například potřeba zaznamenávat výroky vládců a jiné důležité události. A to s přesností na dny, ne roky, jako to stačilo dřív. Staří Sumeřané rozdělili den na 24 hodin po 60 minutách. A spočítali délku roku na 365.25 dne, což je téměř přesné, ve skutečnosti je to jen o setinu dne více.

Měření času- úvod

Již od pravěku měl člověk touhu u jednotlivých událostí říct, kdy se udály. Přirozeným ukazatelem času jsou slunce a hvězdy. Prostě den. Druhá přirozená jednotka je rok. Ten však nebýval určen tak přesně, šlo spíše o období od zimy do zimy, či od léta do léta. Posledním ukazatelem byl měsíc, doba od úplňku do úplňku. Pojďme se v několika následujících příspěvcích podívat na to, jak lidé čas měřili. Ono se totiž jednotlivé metody v průběhu staletí docela lišily, společné mají pouze to, že všude je základem jeden den, jedno otočení planety země okolo své osy. Ten je totiž jediný univerzální. Narozdíl od toho třeba začátky roku byly všude jinde, někde od zimy do zimy, jinde od léta do léta, prostě jak se kterému národu líbilo.

Součásti automobilu: závěr

Tak nějak jsem se pokusil v posledním asi měsíci rozebírat proč a jak auto jezdí, k čemu je jeho jednotlivá součást, a čím napomáhá funkci celku. Jistě, asi jsem toho hodně vynechal, ale co se dá dělat? Snad to přecejen pomohlo, alespoň trochu pochopit, jak auto funguje. A upřímně, proč bývalo kdysi nejen funkční, ale taky krásné, zatímco dnes je relativně běžně k vidění automobil relativně levný a spolehlivý, ale vypadající s prominutím jako chuj. A přitom proboha právě v době kdy většinu karoserie vyrábí automatický lis bÿ se nějaká ta křivka, nebo linie musela vyrobit tak snadno, maximálně by se výroba prodražila o pár stokorun za nějaký ten kilogram plechu navíc. (A možná ani to ne) Ale prostě současným trendem je auto levné a ošklivé, co se s tím dá dělat? Přitom například metalický lak vyjde jako příplatek na mnooohem více, než na kolik by vyšlo vyrobit totéž auto, se stejným podvozkem, ale s trochu lidsky vypadající bednou nahoře.. Ale bohužel, lidé si dají dobře "poradit" a pak "dobře a výhodně nakoupí".