Hasící přístroj

Všichni známe klasické červené hasící přístroje. Charakteristický tvar bomby, krátká hadice zakončená hubicí, a právě červená barva. Nebývalo tomu tak vždy, a že zrovna zmiňovaný hasičák je přístrojem existujícím již docela dlouho. Úplně původní hasičáky totiž vznikly někdy v osmnáctém století a jejich tvar byl kuželovitý. Přístroj se držel širším koncem nahoru, a hasilo se nasměrováním užšího spodního konce na oheň. A pochopitelně šlo o hasičák na vodu, tlakovalo se pumpičkou. čert ví, ale připadá mi, že použít kýbl s vodou by asi bylo bývalo užitečnější, jenže zase ten hasičák může být pověšen někde na zdi, mnohem dostupněji. Dnes se vodní hasící přístroja příliš nepoužívají, jedině snad nějaké staré, zapomenuté kousky. A to ačkoliv doznaly za ta léta mnohých vylepšení, hlavně bombičku s plynem, čili stříkají pod tlakem a samy. (Někdy zcela samy, nechtěně..)

Taková obyčejná.. telefoní budka

Dnes je telefoní budka věcí zastaralou, prakticky nepoužívanou, plně jí nahradily mobilní telefony. Ale v době krátce po vynálezu telefonu, neexistovala jiná možnost, nežli jít do telefoní hovorny. Soukromé bytové stanice neexistovaly. Původní telefoní hovorny ale byly úplně jiné, než jak tomu je dneska. Tehdá byl kladen důraz na soukromí, ne jako dnes, kdy je nezřídka telefoní přístroj pouze upevněn na zdi, a na volajícího každý zírá, nemluvě už o tom, že slyšet je naprosto vše. Úplně původní telefoní budky však měly také značné nedostatky. Dusily totiž nejen pronikající zvuky, ale i volající, protože v nich nebyla možnost výměny vzduchu. Až mnohem později bylo vynalezeno větrání přes žaluzie nahnuté tak, že zvuk odráží dovnitř, ale umožňují průchod čerstvého vzduchu. Nicméně ještě dlouhá léta trvalo, než došla telefoní budka za stádia luxusní, masivní hovorny do dnešní podoby. Tedy rozbité, často ohořelé poloboudy s ukradeným telefoním seznamem a poškrábaným sklem. Holt pokrok, jen to samotné telefonování je čímdál dražší.