O kovech

Bez zpracovávání kovů bychom si neuměli dnešní civilizaci představit, nicméně pračlověk to pochopitelně neuměl. Pojďme se nyní vydat po stopách lidí, jež opustili pěstní klín a kamennou sekyrku vyměnili za podobnou, ale mnohem lepší měděnou či později bronzovou. Kdo byli tito první kovotepci nikdy nezjistíme, avšak stop po jejich práci se dochovalo relativně mnoho. Víme že prvně využivali kovů tak jak je našli v přírodě ve formě nugetů, později je začali dobývat z rud ohněm, a rudy ze země v různých lomech a dolech. Nicméně nic z toho se neudálo přes noc, mezi jednotlivými kroky uplynula běžně staletí či celá milénia. (Koneckonců proč se tomu divit, vždyť mnohé současné ocelárny jsou pouze většími kopiemi závodů starých 50 či více let. Pravda, dnes plné počítačů, ale pece jsou stejné, postupy jsou stejné..)

Pohon všeho možného

Prvním pohonným agregátem nebyl motor, ale kůň. Kůň chodící dokolečka, poskytující kroutivý pohyb. Ten bylo poměrně jednoduché převést na otáčení bubnu vytahujícího těžká břemena, roztáčelo kola mlýnů případně pohánělo obří měchy. Pravda, s technikou toto zařízení (senný pohon) nemělo příliš vysokou účinnost, ale byl to přecijem lepší pohon než nestálé vodní kolo (pokles vody a konec) A rozhodně lepší než ještě dříve využívaní otroci. (zítra dojde na mechaniku, ale tím koněm to prostě opravdu začalo)

O skle 3

Sklárny byly tradičně umístěny (tedy, české sklárny) v pohraničních horách, vcelku logicky v blízkosti hlubokých lesů. Les totiž poskytoval hned dvě nezbytné suroviny najednou, a sice dřevěné uhlí, a potom sodu, (potaš) používanou jako tavidlo. Dřevěným uhlím se vytápěly pece, potaš zajišťovala českému sklu jeho věhlas, porotože zatimco skla draselná jsou nazelenalá, sklo sodné je klasický Český Křišťál, tka jak jej známe dodnes. Jediným problémam bylo, že potaš se získávala z dřevěného popela. Aby se mohlo vyrábět krásné sklo, byly páleny desetitisíce metrů dřeva, jen tak bez užitku na obřích hromadách. (Mimochodem, podle historických dokumentů to bylo pro majitele panství velice výhodné, velice často byl příjem za popel skoro tak veliký jako příjem za dřevo.) Teprve dovoz sody těžené v dolech umožnil přestat s pálením dřeva kvůli popelu. A objevení způsobu jak sodu vyrábět nás zbavilo i závislosti na dovozu. Krom toho i pece se měnily. Ne tedy samotný tvar pece, ale hlavně způsob jejího vytápění. Dřevěné uhlí bylo nahrazeno obřími plynovými hořáky, jež díky regenerativnímu topení dosahují snadno potřebných teplot. (Regenerativní topení znamená, že vzduch (a v případě topení plynem i plyn) jsou před vlastním spálením ohřívány horkými spalinami jdoucími do komína. Výsledkem je mnohem lepší efektivita využití paliva. Vcelku logicky, jestliže má vzduch vstupující do pece teplotu okolí, odebírá teplo, zatímco jestliže má předem několik set stupňů C, tak pouze dodá kyslík potřebný k hoření a teplo přidá.)