O sklu, 2 část

První skla se tavila v píckách jež byly jen o trochu více než jáme v zemi, nicméně postupně byly zvedány nad zem, přibývaly stěny, dmýchání vzduchu pro vyšší teplotu, pece se zvětšovaly a zlepšovaly. Nicméně velmi dlouho se držela výroba skla na dvakrát či třikrát, kdy se nechal protavit písek se sodou nebo draslíkem, pak se vzniklá hrouda nechala vychladnout, rozbila se na kusy, dobře přetavené kusy se vysbíraly a daly tavit znovu (protože tehdejší pec neměla dostatečnou teplotu aby roztavila vše a to se pak smíchalo). A tak se pokračovalo dokud nevznikl kotlík plný roztaveného skla. To se pak muselo ještě vyčiřit, aby v něm nebyly bublinky (vytvářejí se rozkladem sody či potaše horkem a roztavené sklo je natolik husté, že by v něm zústaly. Vyčiření se provádělo vhozením nějakého organického materiálu, jež vypustí hodně páry, ta pak na sebe nabalí menší bublinky v tavenině.. Bylo to prováděno vhozením bramboru, jak se skláři obsloužili než jim kdosi přivezl z nového kontinentu brambory se jaksi neříká, pravděpodobně se obsloužili něčím jiným.)

Sklo

Sklo je vlastně ztuhlý přetavený písek obohacený o nějaké další přísady. jeho historie sahá neobvykle dozadu v dějinách, první skleněné korálky jsou starší než 5000 let. (přesněji řečeno, čert ví, nalezl jsem několik pramenů, některé říkají 5000 let, jiné naznačují dobu původu 5 tisíciletí před letopočtem. Každopádně sklo je hodně starý materiál.) První skleněné ozdoby pochází ze Sýrie, odtamtud se rozšířily do Egypta a dále. Později bylo sklářské umění známo v Římě, odkud se rozšířilo do celé Evropy. sklo však bylo vždy trochu kalné, často s drobnými kamínky uvnitř, a jeho výroba byla velmi pracná a zdlouhavá, z čehož logicky vyplývá vysoká cena. (pokračování příště)

Bohužel

Ale jak nastaly mrazy tak mi naprosto zkolabovala linka, takže tento příspěvek sice píši doma, ale odeslán bude odněkud z netové kavárny. Omlouvám se, ale vypadá to tak, že do konce této mimořádné zimy se prostě nepřipojím, a tak holt to tady zůstane nějakou dobu osiřelé. Snad se na mě nebudete lidi zlobit.

Koleso k parníku

V okamžiku kdy začal existovat parní stroj použitelný k pohybu vlaku, začala se do myslí lidí vkrádat pochopitelně i myšlenka nechat jej pohánět loď, jalikož tou dobou byly lodě výhradně plachetní a tudíž závislé na větru. Problém byl pozze jak přeměnit pohyb otáčivý v pohyb dopředu. Nicméně když si uvědomíme že vodní kola znali již minimálně ve starém Egyptě, je brzo jasné že se nabídla myšlenka: když se vodní kolo otáčí jak jej tlačí voda, může naopak vodu tlačit. Pochopitelně že se takto zužitkovala jen část síly parního stroje, mnoho se jí ztratilo v podobě víření vody, ale parník to hanlu kupředu rychlostí srovnatelnou s větrem. A navíc byly lodě mnoho let stavěné jako obojetné, plachty při větru, a za bezvětří pluly dál pomaleji na páru.

Plazmové televize

Mají vlastně více společného s klasickou televizí než LCD. Pracují totiž za vyšší teploty (kdy je vytvářeno ionizované plazma) a na vytvoření obrazu se podílejí magnetická pole (například udržující palazmu na místě, ale i vyvolávající její zabarvení. Tato technologie je velmi moderní, umožňuje vytvářet obraz velkých rozměrů a vysokým jasem a kontrastem, ale jelikož jde stále v podstatě o novinku tak cena je stále značně vysoká a navíc plasma po nějaké době částečně vyprchá a obraz se stává méně kontrastním. (ale totéž je u klasické obrazovky, jež se pomalu vypaluje)

LCD

Moderní obrazová zařízení používají velmi často obrazovku složenou z tekutých krystalů. Ta funguje za studena, nerozdíl od klasické obrazocvky, jež jelikož je prakticky elektronka spotřebuje mnoho energie k ohřevu. Výhodou je také mnohem menší prostor jež zabírá, protože hloubka klasické obrazovky je mnohonásobně větší než u tenké fólie pokryté krystalky. Avšak LCD mají také svoje nedostatky, a to v oblasti maximálního jasu, kontrastu a také věrnosti barev, proto ti kdož se zabývají grafikou, projektováním na počítači a podobně obvykle používají vysokokvalitní monitory. každopádně, co je to vlastně tekutý krystal? Z chemického hlediska dosti složitá látka, jež se za určitých fyzikálních podmínek chová jako stav někde na pomezí pevného a tekutého skupenství. neboli v praxi funguje tekutý krystal jako stínítko, které podle pokynů stíní či nestíní procházející světlo. Čili se to hodně podobá přístrojům k signalizaci moreseovou abecedou jež se používají na lodích. (lampa se žaluziemi jež jsou zakryté či odkryté, jen LCD dokáže mezi těmito stavy zobrazit ještě několik polostínů)

Barevná televize 2

Skutečná barevná televize, která sice funguje jako klasická černobílá tj s obrazovkou, ale má obraz z více barev byla vynalezena poměrně záhy po televizi černobílé. Její obrazovka má prostě vedle sebe tři různé barevné body (červený, modrý a zelený) namísto jednoho u černobílého obrazu. Pochopitelné je, že i kamera musí mít patřičný snímač citlivý na různé barvy, a také že vysílací pásmo musí být širší (vysílají se tři signály místo jednoho). Oproti tomu, není nutné řešit signál černobílý, protože tam prostě zobrazí každá barva stejně jasný bod, čímž vytvoří stupně šedi. Jen, abych se přiznal, nevím jak si poradí televize černobílá s barevným obrazem, jak to funguje. Každopádně barevné televize byly zprvu velice drahé, a barvy ani zdaleka nepřipomínaly originál, dá se říci že slušná barevná televize existuje asi dvacet let, ve světě třicet.

Barevná televize

První pokusy jak umožnit přenos barev vycházely z mechanické televize, opět byl zaveden otáčející se kotouč, tentokrát ne s dirkami, ale s barevnými skly, který se samozřejmě musel otáčet synchroně s jiným v kameře. Pravda, vytvořilo to jakžtakž barevný obraz, ale stále to nebylo ono.

Televize 2

Později vznikla televize tak jak ji známe i dnes, nikoliv mechanická (částečně mechanická) ale plně elektronická, s obrazovkou tvořenou jednou obří elektronkou. Mimochodem, podobně jako motor a generátor proudu jsou prakticky to samé, tak i reproduktor a mikrofon se zpočátku lišily jen málo, a dokonce i obrazovka má velmi mnoho společného se snímacím prvkem kamery. Akorát že tam kde obrazovka uvolňuje fotony po dopadu patřičného počtu elektronů, tam kamera naopak po dopadu elektronů uvolňuje fotony. Toto se týká samozřejmě hlavně televizí černobílých, které se dneska již prakticky nepoužívají. Jak tomu bylo s barvami si řekneme zítra.

Blahopřání

Dnes je první den roku 2006. a prakticky každá významná osobnost mé někde nějaký novoroční projev, ti skutečně významní jako papež nebo králové a prezidenti jej mají dokonce vysílaný televizí do mnoha států světa, ale proč bychom si nemohli popřát i my obyčejní lidé? Přeji vám všem to nejlepší do roku 2006.