Auta: efektivita pohonu

Kdysi když byl automobil jen výstřelek pro milionáře kteří chtěli být technoligocky na výši, tak spotřeba paliva nikoho nezajímala. A ona vlastně nikoho nezajímala až do ropné krize v sedmdesátých letech, předtím byl benzín (a tuplem nafta) v Evropě za pár švestek, a v USA pravdu levný, místy prakticky levnější jak voda. Spotřeba automobilu 30 litrů na ujetí stovky km nikoho nezajímala. A také dokud bylo aut jen pár (milionů po celém světě) tak nehrály v znečišťování ovzduší žádnou roli. Jenže v posledních letech, s tím jak roste nejen cena pohonných hmot, ale i počet automobilů jezdících deně, tak je záhodno hledat řešení s výrazně menší spotřebou. A menšími emisemi. Jezsí sice mnoho aut, jež žádné limity nesplňují, ale nově vyráběné vozy je splňovat musí, a tak mají kromě motorů s optimalizovaným spalováním ještě katalyzátor, věc jež odfiltrovává mnoho svinstva z výfukových plynů. Mnoho škodlivin totiž vlastně není tak špatných, když alespoň pořádně vyhoří, ale problém je v nespálených zbytcích, jež jsou opravdu značně jedovaté. A právě katalyzátor dělá to, že se v něm dospalují různá podobná svinstva, a zachycují těžké kovy a podobně. Bohužel, jako u všeho, i katalyzátor má hlavní problém v ceně, protože zlepšení kvality výfukových plynů v řádech procent stojí tisíce kč. A tak se jaksi auto prodražuje a prodražuje.

Součásti automobilu: Dveře, zavírání a zamykání

Člověk je tvor od přírody nenechavý. Již od pravěku se kradlo, od starověku a vynálezu písma jsou o tom dokonce písemné záznamy. Pravda, většinou jde o záznam soudu či zajímavého rozsudku, bývalo relativně běžné sekat zlodějům ruku kterou kradli, či je dokonce rovnou popravovat. (Upřímně řečeno, žádná škoda. Dnes jsou věznice plné mnohonásobných recidivistů, kteří opět kradou jen co je pustí. Mistr popravčí tyto problémy řešil rozhodně rychleji, levněji a lépe.) A tudíž šance že automobil, věc která se ryhcle pohybuje pomocí vlastního motoru.. Věc kam stačí nasednout, nastartovat a odjet.. Zůstane stát na místě kam ho postavíte bez uzamčení je relativně nulová. A tak se dostal relativně rychle na dvířka (která byla na autě odjakživa, koneckonců byla i na kočáru, aby netahlo dovnitř) nějaký ten zámek. prvně to byl prostě normální visací zámek, dvířka a sloupek měly proti sobě zapadající oka, zámek se protáhl a zamkl. Teprve později začaly vznikat speciální zámky do dvířek aut, patentní, tak jak je již známe dnes. (A bez urážení českých výrobků.. Dnešní FABku je pravděpodobně snadnější otevřít, nežpořádný zámek v autě z roku třeba 1950.) Stejnětak přišel i zámek na startovací spínač. Což ovšem bylo zapotřebí až v době kdy auta dostala do výbavy startér, dokud se startovalo klikou, tak nebylo nic podobného zapotřebí.

Součásti automobilu: Sedačky a sezení

U nejstaršího dopravního modelu "volský povoz" byla k sezení jen prostá dřevěná lavice. Pokud bylo zima, obvykle seděl řidič "vozka" zachumlaný v ovčí houni či ti bohatí v medvědím kožiše. Panstvo mělo již v nosítkách (a později v kočárech samozřejmě taky) lavice pobité podčalouněnou kůží, čili posezení mnohem měkčí, ale ani tak nebylo cestování žádnou příjemnou záležitostí. Také se cestovalo maximálně nekolikrát do roka, bývalo zvykem například letní a zimní sídlo, případně palác ve městě, kam se slušelo přijet třeba na královy narozeniny a podobně. Když bylo potřeba opravdu spěchat, dalo se výměnou koní na přepřahacích stanicích (podél hlavních cest) urazit více jak sto kilometrů za den, ale to pak opravdu nebylo nijak příjemné, i vévodu bolí zapařený a otlačený zadek stejně jako sedláka. A možná více, není zvyklý. A tak s tím jak začala vznikat potřeba cestovat dále a rchleji, začaly se pro ty bohatší vyvíjet stále lépe odpružené a čalouňené kočáry, jež tlačily stále méně. Nu a poté přišla železnice, vagony pro zámožné byly vypolstrované přímo královsky, tento způsob cestování byl v pohodě. Ale jaksi omezený tím kam vedly koleje. A proto později když začaly existovat motorové kočáry (automobil) tak pochopitelně jejich příznivci z řad majetnějších očekávali, že zachovají luxus dobře vybaveného železničního vagonu, spolu s možností jet kamkoliv. Nu a jelikož každý výrobce má snahu svůj produkt prodat, tak bylo pochopitelně těmto přáním vyhověno. Pochopitelně později zase nastala éra co nejlevnějších vozů pro cudé lidi, a do takových se montovalo k sezení něco jako uříznutá židle, pohodlí veskrze nulové. V současných automobilech jsou bohužel velmi často k vidění sedačky značně podřadné, svařený plech, plasty a tvrdě vypérovaná umělohmotná látka. Na druhou stranu je pravda, že ten kdo necestuje stovky kilometrů vlastně ani víc nepotřebuje.

Součásti automobilu: Světla

Prakticky ke všem činnostem je potřeba na ně vidět. Člověk je totiž zvyklý na světlo, a potmě se obvykle jednak necítí dobře, ale jelikož také nic nevidí, tak je víceméně odsouzen k nečinnosti. A jelikož k řízení jak kočáru, tak povozu je také potřeba vidět na cestu, tak bylo nějaké to osvětlení součástí prakticky všech dopravních prostředků v historii. Původně to býval otevřený oheň, zkrátka louč či pochodeň, později olejové či petrolejové lampy, lampy plynové, později lampy na elektřinu se žárovkami, halogeny a různé výbojky, nyní je nejnovějším hitem světlomet sestavený z vysokosvítivých LED diod. Nicméně všechna tato zařízení mají jednu společnou funkci: Poskytnout řidiči výhled na cestu, aby neskončil v příkopě, nebo někde jinde. Světla i jejich používání se v průběhu let mění a modernizují. Oproti pochodni, od které mohl relativně snadno chytit celý povoz, přes výkonné veliké petrolejky s parabolickými zrcadly, odrážejícími dopředu více světla (Velmi dlouho se používaly například na železnici.) Dnešní světla umí různé vychytávky, jako například osvětlení prostoru bokem od vozidla při zabočování a podobně. Nicméně jak říkám, funkce se nezměnila po tisíciletí.

Součásti automobilu: Karosérie

Původně se jednalo o dvě různé části, samotnou karoserii a rám automobilu. Nyní ale mají prakticky všechny vozy karoserii samonosnou (byť tedy pochopitelně je vespod několik bytelnějších trubek, na nichž to vše drží pohromadě. Ovšem důležité je to, že karosérie není jenom ta kastle, to jak automobil vypadá. Zaprvé samozřejmě opravdu určuje tvar a vzhled celého automobilu. Za druhé na ní drží například zrcátka, světla, dveře, okna atd. Ale ani to není všechno, další funkcí je ochrana osob ve voze. při jakémkoliv nárazu je to totiž právě karoserie, jež schytá první ránu, a je na ní, aby to nějak ustála, a ztlumila účinky nárazu na osoby uvnitř vozu. K tomuto účelu má takzvané deformační zóny, místa kde se v případě nárazu plechy ohnou a působí tak jako jeden velký tlumič. To ovšem platí hlavně u velikých a důkladných vozů. Minivozítka jaksi z principu toho že jsou malá a krátká nemají deformační zóny příliš veliké, a tak je pro ně náraz mnohem nebezpečnější. A takzvané laciné vozy mají ještě jiné udělátko. Namísto plechu jsou v ptřičných místech části z plastiku. Ten je pružný, tudíž něco snese, ale při prudčím nárazu se prohne a pak zlomí. Což sice absorbuje značné množství pohybové energie, ale na druhou stranu mnoho nárazů které by plech přestál v pořádku, nebo s opravou typu: sprej a 5 minut práce, plasty nevydrží, a musí se vyměnit. Což je pochopitelně velmi výhodné pro fabriku jež vůz vyrábí. Koneckonců viděl bych tady podobnost například s tiskárnami k počítači. Ty jsou obvykle prodávány za cenu prekticky totožnou s výrobní a výrobce vlastně vydělává jen na neskutečně drahém příslušenství k nim. Ovšem, bohužel musím přiznat jedno: ačkoliv jsou současné vozy relativně bezpečnější, bohužel se zapomělo na to, jak dělat auta aby také byla pěkná. Takový Jaguár, Mercedes či Rolls Royce starý aspoň 30 let, to byly panečku nádherné vozy. Bohužel současné produkce automobilek splňuje pouze požadavky, aby to jezdilo a vzhled je jim naprosto jedno.