Plavba 5

Takže, nastala éra valikých plachetnic. Éra zámořských objevů, doba drancování nového kontitnentu. A taky doba pirátů. Bohužel, podobně jako naprostá většina ostatních historických období, i tato doba, dnes romantizovaná, měla v sobě romantiky pramálo. Piráti byli bandou vrahů, a když už loď dostihli a zahákovali, tak bylo pravděpodobné, že zvládnou celou posádku zavraždit a loď poslat ke dnu. Proč se jim tak dařilo? Odpověď je docela jednoduchá. A) i pirátské úspěchy byly výrazně romantizovány, podobně jako u zlatokopů za dob zlaté horečky, těch opravdu úspěšných bylo jen pár, naprostou většinu prostě někdo zabil. B) narozdíl od velikých korábů stavěných tak, aby uvezly zásoby a veliký náklad na cestě do evropy, která trvala nejméně dva měsíce, pirátské lodi byly výrazně rychlejší, manévrovatelnější, a oproti obchodním lodím mnohem lépe vyzbrojené. (A když už ne počtem děl, tak určitě kvalitou jejich obsluhy. Narozdíl od obchodníka, pirát střílel opravdu často. Mít dvakrát tolik děl je vám k ničemu, pokud se ani jedno netrefí.) Pravdou je, že ne všichni piráti pracovali sami pro sebe, značná část z nich měla od toho či onoho krále takzvaný privatýrský list, což jej opravňovalo zajímat lodi plující pod jakoukoliv cizí vlajkou. (Obvykle za polovinu kořisti, ale s řádným privatýrem se v případě zajetí jednalo jako se zejatým vojákem, kdežto pirátská posádka se obvykle věšela do posledního muže.) Asi nejznámnějším zástupcem této kategorie je Francis Drake s lodí Golden Hind. TEn byl dokonce za své služby anglické koruně prohlášen za sira, a je dodnes slavný, protože porazil španělskou armadu. heslo Francis Drake ve wikipedia