Sklo

Jak se tak koukám, tak jsem ze seznamu materiálů používaných lidstvem již od nepaměti vynechal sklo. Což je značně nefér, když uvážíme, že sklo jako takové se používá již tisíce let. Sklo je vlastně přetavený písek, doplněný o nějaké další látky, jež mu dodávají snadnější tavitelnost nebo třeba barvu. Existují i přírodní skla, jednak vznikající v místech třeba zásahu blesku, nebo také tam kde se z nějaké sopky vylévala láva. Dalšími místy výskytu přírodních skel jsou oblasti, kde zuřily nějaké lesní požáry, tam může poměrně snadno dojít k roztavení povrchové vrstvy půdy, pokud je písčitá. Nemluvě již o tom, že dřevěný popel se dlouhá léta ve sklářství užíval, protože obsahuje látky jež umožňují tavení křemene při nižších teplotách. Sklo vyráběné lidmi bylo zprvu nejenže nekvalitní, ale též nesmírně pracně získávané. Po hodinách topení v peci byla výsledkem hrouda spečeného materiálu, která se musela nechat vychladnout, pracně rozbít, a pak z úlomků vybrat ty, jež byly řádně protavené a sklovité. V podstatě šlo o stejný postup, jako při získávání železa, tam se také musela výsledná hrouda spečeniny rozbít a pro změnu z ní vybrat kousky železa. Rozdíl byl až v následujícím zpracování: železné pecičky a kousky se musely skovat dohromady, zatímco sklo se prostě nechalo ještě jednou přetavit. Pochopitelně, jako u všeho: první využití skla bylo jako ozdoba.. A že drahá (ať už se platilo solí, kožkami či kly mamutů) to je jisté. Až mnohem později začlo být sklo opravdu tvarováno, a ještě déle trvalo než byla vynalezena sklářská píšťala, umožňující výrobu foukaného skla. Ale o tom zase příště.