Monday, July 30, 2007

Čaj

Kultura popíjení čaje (a abych neopomínal, také kávy) je opravdu starobylá. Nikdo neví, kdy začali lidé spařovat různé lístky či kořínky vodou, patrně kvůli dodání alespoň nějaké chuti. Každopádně, určitě to vylo po vynálezu keramických nádob, v nichž se dá na ohni vařit voda. Čaj jako takový údajně objevil čínský císař Šen Mung nebo Mungo, když si asi před pěti tisíci lety převářel špinavou vodu, aby se mohl napít, a do kotlíku mu spadlo několik listů z keře opodál. Císař jelikož měl žízeň, tak nezaváhal a vody se napil. A bylo to. Čaj jako rostlinu poprvé popisuje herbář starý asi 1500 let, ale znám byl již předtím jako bylina posilující mysl a odstraňující únavu. Jeho pití postupně převzala aristokracie a poté i prostý lid. Patrně vlivem špatných hygienických podmínek, protože voda v číně se většinou nedala pít bez převaření. Z Číny se čaj postupně šířil do okolních zemí.. Japonsko převzalo čajový obřad jako svou národní kulturu. V 19tém století však na sebe prvenství v produkci čaje přebrala angličany řízená Indie, a spolu s ostrovem Cejlon si ho drží dodnes. Čaj, ať již černý, zelený či jiné druhy je po chemické stránce velmi zajímavý, protože obsahuje množství různých, tělu prospěšných látek. Podporuje trávení a působí povzbuzujícně. Při požití několika šálků silného čaje se dá doslova zčajovat, stav po požití příliš mnoho povzbuzujících látek se podobá zfetovanosti.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home