Železo I

Zpracování železa (a oceli) má za sebou zajímavý vývoj, narozdíl od většiny lidských činností zde totiž nefungoval postup od nejobyčejnějšího k nejkvalitnějšímu. Původní pece totiž nedokázaly ohřát svůj obsah an dostatečně vysokou teplotu, a tak se ze vsázky železné rudy a dřevěného uhlí spékaly hroudy materiálu jež obsahoval železná zrna. (přesněji ocelová, a některé tyto oceli byly překvapivě kvalitní, svým složením místy odpovídaly dnešním legovaným ocelím, když totiž byly v rudách přítomné vhodné další prvky, tak tyto přecházely do železa i v netekutém stavu.) Hroudy byly po vychladnutí rozbíjeny, železná zrnka z nich vybírána, spékána a skovávána do jednoho kusu kovu který se pak dále zpracovával. Jelikož se železo při nízkých teplotách nestihlo naytit uhlíkem, dotyčné kousíčky kovu byly opravdu nikoliv litina, ale kvalitní ocel. Nicméně celý tento výrobní postup byl pochopitelně velmi drahý, (pozor, to je stále jen příprava kvalitního materiálu k dalšímu zpracování) tak pochopitelně kvalitní ocelové zbraně, zbroje a nástroje vyšly také velmi draho. Například výrobky z proslulé Toledské oceli se víceméně vyvažovaly zlatem, vcelku pochopitelně, když si vezmete že na výrobu jedné zbroje nejspíše bylo zapotřebí materiálu z více než jedné tavby, a poté ještě práce mistra zbrojíře který musel kroužky pečlivě snýtovat nebo svářet.

Doba bronzová

Má jméno práve po jedné z těchto slitin kovů, po bronzu. Bronz je slitina mědi, cínu, olova a zinku, (a v některých se ještě najdou stopy všeho možného, pokud ruda obsahovala příměsi jež nevadily, nebo dokonce vylepšily vlastnosti výrobku, tak byla pochopitelně používána) jež byla používána k výrobě všemožných kovových výrobků. Je totiž tvrdší než kterákoliv z jeho složek sama o sobě. Nejběžnější použití byly bronzové čepele zbraní, případně bronzové ozdoby, naušnice a náhrdelníky. (například viz E. Štorch: Bronzový poklad) Po rozšíření železa ztrácí postupně význam, nicméně je ještě dlouhá léta používán na hlavice zbraní, jílce a podobně pro svou snadnější zpracovatelnost. Doba bronzu se však ještě jednou vrací, za středověku jsou z něj lity hlavně děl jež nelze dělat z nekvalitního železa. Bronzová litine je totiž sice měkčí než železo, ale zato železná je křehká, bronz (oficiální název je dělovina) je mnohem odolnější, snese mnohem lépe ráz výstřelu. (respektive snese ho vůbec, udělat dělo z železné litiny je snaha o sebevraždu) Dnes má bronz relativně malý význam, nicméně stále se používá na mnoho účelů (například různé odporové dráty, koule do kulových mlýnů, tam kde nesmí přijít materiál do styku s železem a podobně)

O kovech II

Na začátek ybch se chtěl omluvit za dlouhé zpoždění v popisování starodávných technik. Semlelo se mi toho příliš mnoho najednou, nemoc, práce a holt na vedlejší aktivity nebyl čas. Nicméně již by mělo být dobře.
Jak již bylo řečeno minule první kovy využívané lidmi byly ty, jež lze najít v ryzím stavu, tedy zlato, stříbro a měď. Kromě toho že se tyto kovy nelézají ryzí (i v rudách, ale o tom později) tak jsou taky neobyčejnš dobře kujné, a dají se snadno tepat za studena. Každopádně již za pravěku se zrnka zlata velmi cenily, bylo to nejhodnotnější možné zboží ze všech. Později bylo objeveno, že i některé kameny v sobě skrývají kov. S velikou pravděpodobností si někdo obložil ohniště zlatou či stříbrnou rudou, a pak v popelu s úžasem objevil ryzí kov. Dá se předpokládat že dotyčný pak začal svůj objev využívat, a to se postupně rozšířilo. A dále by se dalo logicky předpokládat, že další kovy (minimálně cín, olovo a další s nízkou teplotou tání) byly objeveny tak že si někdo tu pícku na tavení zlata postavil z rud jiných kovů, a ve výsledku tak získal jakousi slitinu. Kdo ví kolik let byly podobné "pokusy" brané za zkažení celé dávky zlata, ale nakonec si někdo všiml že tyto slitiny jsou pevnější než původní kov, a začal experimentovat právě jen s těmito jinými rudami. (tak trochu bych předpokládal že první byl galenit, zvaný také leštěnec olovnatý, již podle vzhledu vypadá jako kov a ne kámen. a navíc jej stačí ohřát na nepříliš vysokou teplotu a vznikne vám loužička roztaveného olova.)