Železo I

Zpracování železa (a oceli) má za sebou zajímavý vývoj, narozdíl od většiny lidských činností zde totiž nefungoval postup od nejobyčejnějšího k nejkvalitnějšímu. Původní pece totiž nedokázaly ohřát svůj obsah an dostatečně vysokou teplotu, a tak se ze vsázky železné rudy a dřevěného uhlí spékaly hroudy materiálu jež obsahoval železná zrna. (přesněji ocelová, a některé tyto oceli byly překvapivě kvalitní, svým složením místy odpovídaly dnešním legovaným ocelím, když totiž byly v rudách přítomné vhodné další prvky, tak tyto přecházely do železa i v netekutém stavu.) Hroudy byly po vychladnutí rozbíjeny, železná zrnka z nich vybírána, spékána a skovávána do jednoho kusu kovu který se pak dále zpracovával. Jelikož se železo při nízkých teplotách nestihlo naytit uhlíkem, dotyčné kousíčky kovu byly opravdu nikoliv litina, ale kvalitní ocel. Nicméně celý tento výrobní postup byl pochopitelně velmi drahý, (pozor, to je stále jen příprava kvalitního materiálu k dalšímu zpracování) tak pochopitelně kvalitní ocelové zbraně, zbroje a nástroje vyšly také velmi draho. Například výrobky z proslulé Toledské oceli se víceméně vyvažovaly zlatem, vcelku pochopitelně, když si vezmete že na výrobu jedné zbroje nejspíše bylo zapotřebí materiálu z více než jedné tavby, a poté ještě práce mistra zbrojíře který musel kroužky pečlivě snýtovat nebo svářet.