O kovech II

Na začátek ybch se chtěl omluvit za dlouhé zpoždění v popisování starodávných technik. Semlelo se mi toho příliš mnoho najednou, nemoc, práce a holt na vedlejší aktivity nebyl čas. Nicméně již by mělo být dobře.
Jak již bylo řečeno minule první kovy využívané lidmi byly ty, jež lze najít v ryzím stavu, tedy zlato, stříbro a měď. Kromě toho že se tyto kovy nelézají ryzí (i v rudách, ale o tom později) tak jsou taky neobyčejnš dobře kujné, a dají se snadno tepat za studena. Každopádně již za pravěku se zrnka zlata velmi cenily, bylo to nejhodnotnější možné zboží ze všech. Později bylo objeveno, že i některé kameny v sobě skrývají kov. S velikou pravděpodobností si někdo obložil ohniště zlatou či stříbrnou rudou, a pak v popelu s úžasem objevil ryzí kov. Dá se předpokládat že dotyčný pak začal svůj objev využívat, a to se postupně rozšířilo. A dále by se dalo logicky předpokládat, že další kovy (minimálně cín, olovo a další s nízkou teplotou tání) byly objeveny tak že si někdo tu pícku na tavení zlata postavil z rud jiných kovů, a ve výsledku tak získal jakousi slitinu. Kdo ví kolik let byly podobné "pokusy" brané za zkažení celé dávky zlata, ale nakonec si někdo všiml že tyto slitiny jsou pevnější než původní kov, a začal experimentovat právě jen s těmito jinými rudami. (tak trochu bych předpokládal že první byl galenit, zvaný také leštěnec olovnatý, již podle vzhledu vypadá jako kov a ne kámen. a navíc jej stačí ohřát na nepříliš vysokou teplotu a vznikne vám loužička roztaveného olova.)