O sklu, 2 část

První skla se tavila v píckách jež byly jen o trochu více než jáme v zemi, nicméně postupně byly zvedány nad zem, přibývaly stěny, dmýchání vzduchu pro vyšší teplotu, pece se zvětšovaly a zlepšovaly. Nicméně velmi dlouho se držela výroba skla na dvakrát či třikrát, kdy se nechal protavit písek se sodou nebo draslíkem, pak se vzniklá hrouda nechala vychladnout, rozbila se na kusy, dobře přetavené kusy se vysbíraly a daly tavit znovu (protože tehdejší pec neměla dostatečnou teplotu aby roztavila vše a to se pak smíchalo). A tak se pokračovalo dokud nevznikl kotlík plný roztaveného skla. To se pak muselo ještě vyčiřit, aby v něm nebyly bublinky (vytvářejí se rozkladem sody či potaše horkem a roztavené sklo je natolik husté, že by v něm zústaly. Vyčiření se provádělo vhozením nějakého organického materiálu, jež vypustí hodně páry, ta pak na sebe nabalí menší bublinky v tavenině.. Bylo to prováděno vhozením bramboru, jak se skláři obsloužili než jim kdosi přivezl z nového kontinentu brambory se jaksi neříká, pravděpodobně se obsloužili něčím jiným.)