Větrné kolo

Potažmo později větrný mlýn, tak jak je známe z Holandské krajiny, a dnešní moderní větrná elektrárna mají jedno společné. Potřebují ke svému pohybu vítr. Proto se staví tam, kde obvykle bývá hodně větrno. Ne nadarmo bývalo zemí větrných mlýnů hlavně Holandsko, rovina táhnoucí se od obzoru k obzoru, ještě navíc obklopená z velké části mořem. Na takových místech vznikají neustálými rozdíly teplot mezi mořem a pevninou poměrně stabilní proudění vzduch, ne příliš silné, aby neničilo, ne příliš proměnlivé, aby se nedalo využít. Dnes již nezjistíme koho a jak napadlo přeměnit pohyb větru na otáčení použitím tvaru podobného vrtuli. Pravděpodobně napodobil semena některých rostlin, vzpomeňte si na známé "nosy" vrtuloidního tvaru, když padají k zemi, tak se otáčí.. A naopak podobné udělátko umístěné na pevné ose se bude ve větru otáčet. Pravdou ale je, že kromě neobyčejně výhodných míst, kde vane vítr prakticky nepřetržitě je dnes jeho využití poměrně problematické. Větrný mlýn by toho sice stále ještě umlel dost, ale ono je potřeba mlýt stále, ne jen když se uráčí zafoukat. A větrné elektrárny nemají na růžích ustláno ze stejných důvodů. Porblém je, že se na jejich elektřinu nedá spolehnout. V jednou okamžiku fouká, a o deset vteřin později přestane. Snad jedině slibované superkondenzátory by mohly tyto problémy odstranit, baterie jsou moc drahé, moc škodlivé na životní prostředí, a mají příliš malou kapacitu i životnost.