Drahé kovy

Tradice těžby a zpracování drahých kovů má v naší je v naší zemi opravdu dlouhá, zlatá zrnka se v náplavech řek nalézala již v pravěku. Zpočátku tak lidé pouze sbírali co jim sama příroda štědře nabízela, zlato se používalo jako ozdoba. Později byla zlatá zrnka tepána a odlévána do různých tvarů. lidé již věděli že pokud budou propírat písek z koryta řeky vodou, tak z něj zlata získají poměrně velké množství. Tou dobou bylo již zlato vítaným předmětem výměnného obchodu, pro svou vysokou cenu, a hlavně snadnou manipulaci. (Třeba takové kožešiny jsou sice také cenné, ale je nutno se o ně starat a zabírají místo, zatímco takový zlatý nuget má cenu několika kůží a do malého váčku se jich vejde mnoho.) Ještě později bylo zlato hledáno v masivním měřítku, a začaly pokusy dobývat je ze země. První doly byly vlastně jen jámami v zemi, o hloubce několika netrů, těžilo se jen z jejich dna a stěn, později se z nich začaly razit kratší či delší chodby vyztužované po stranách a nahoře dřevem (výdřeva). Nicméně technika zpracování se mnohá staletí neměnila, protože zlato má nízký bod tání (1064 °C) nebylo pro jeho tavení a slévání potřeba stavět nic většího nežli je malá pícka. Teprve s objevy alchymistů, že zlato je obsaženo i v některých rudách cizích kovů (v malém množství) a snahy tento vzácný kov získat vedly k jisté modernizaci a zesložitění použité techniky. Ale o tom až zítra.