Moderní časomíra II

Horší už je ale problém, jak zařídit, aby se přesně odměřený čas dostal k lidem. Ono kdysi prostě ve městě vyzváněli každou hodinu, bylo to sice trochu nepřesné již kvůli různému počtu úderů na zvon (a tak odlišné době vyzvánění) ale nikomu to nevadilo. Čas se bohužel nedá narozdíl od metru nebo kilogramu skladovat v nějaké pixle. V tomto ohledu byl opravdovým zázrakem objev radiových vln. Rádio (a později televize) dokázaly šířit přesný čas v rozmezí řádově menším jak vteřina, a to už je ucházející přesnost. Nicméně v současné době je kupodivu k přenosu časových signálů využíván i internet. (Ostatně k čemu ne? Snad jedině že vám nesloží prádlo a neuvaří..) Zdá se to být docela podivné, když si člověk uvědomí, že komunikace po netu má vždy nějaké zpoždění. Pokud někomu stačí ta přesnost řádově plus minus vteřina, stačí vlézt na nějakou stránku, kde se čas zobrazuje. Ale použitím speciálního protokolu NTP (Network Time Protocol) je možné dosahnout přesnosti opravdu neuvěřitelné. Podle typu operačního systému (Co to s tím má co společného? Je to divné, ale má..) jde dosahnout přesnosti na asi 2 ms. A to vám holt jako domácímu uživateli bude muset stačit. Vpravdě je to přesnost dostačující prakticky k čemukoliv, asi s vyjímkou měření velmi rychlých dějů, třeba jaderných reakcí. Tam ale pak stejně nejde o čas globální, tedy kolik hodin je venku za zdí laboratoře, ale o čas od zahájení reakce.. Nu, prstě časomíra dnes není žádná sranda, a šíření přesného času paradoxně také nějaký čas zabere.