Ocel

Nu a pak stačí buď práci konvertoru zastavit v momentě kdy kov obsahuje množství uhlíku přesně odpovídající našim potřebám, a nebo jej prostě trochu přidat. Ono totiž každá ocel nějaký ten uhlík obsahuje, ale jde o obsah řádu zlomku až jednotek procent, zatímco litina má v sobě uhlíku 10-15% i více. Jako další se následně ještě (opět v peci, ale tentokrát ohřívané zvenku) přidávají do roztavené oceli další přísady upravující nějak vlastnosti kovu. A že jich je, počínaje chromem, titanem a trochou křemíku, po tak relativně exotické prvky jako je vanad a molybden. Dá se říci, že s vyjímkou plynů, halogenů a radioaktivních prvků není snad žádný prvek, co by se v některé speciální oceli nevyskytoval. Není totiž vyjímkou, když je slitina oceli (železa) a nějakého prvku tvrdší a odolnější nežli obě (všechny) její součásti, a přitom mnohem levnější nežli onen druhý prvek sám. Všech těchto speciálních přísad se totiž používají minimální množství, zatímco naprostou většinu ve slitině má relativně levné železo. Ještě jen pár slov k železným rudám. Ty nejkvalitnější s obsahem i 50% železa jsou již dávno vytěžené, alespoň u nás, kde se těžilo od pradávna. Proto se relativně běřněji používá metoda řekněme zpracování na dvakrát. Napřed se ruda protáhne malou pecí, s nízkou teplotou, čimž se nataví na malé hrudky. Ty poté projdou přes drtičku, a magnetem se třídí na odpad, a kousky jež obsahují vice železa. A teprve ty se pak dopravují do vysoké pece. Stejně tak je výhodné zpracovávat to, co zbyde v jiných odvětvích průmyslu jako odpad. Například při výrobě kyseliny sírové se používají tuny a tuny pyritu. (pyrit je chemicky jen síra a železo) A po vypražení siry z něj zbývá prakticky čisté železo. Pravda, nehodí se přímo na zpracování na ocel, protože obsahuje ještě docela dost síry, ale k obohacení rudy jdoucí do pece je ideální. Nemluvě o tom, že naopak z unikajících spalin zachycená síra se hodí zpětně k výrobě již zmiňované kyseliny. Tedy, alespoň kdysi se to tak dělalo, teď co je půl průmyslu v soukromých rukou, a druhá půlka rozkradená, tak kdo ví?