Mechanické kyvadlové hodiny

Jsou již značně pokročilým nástrojem na měření uplynulého času. Dobře udělané kyvadlové hodiny dosahují přesnosti na několik sekund. Celý mechanismus využívá principu, že kývající se kyvadlo potřebuje ke svému pohybu tam a sem stále stejný čas. Na nějakém vhodném válci je namotáno lano či řetěz, na němž visí těžké závaží. To se snaží svou vahou válec roztočit, ale právě z tom mu brání kyvadlo, na konci válce je totiž ozubené kolo, jež přenáší jeho pohyb dále. Ten je postupně zpřevodován do rychla, takže jedno otočení válce se závažím trvá několik hodin. A kyvadlo tam má svou roli. V soustavě ozubených kol je totiž jedno extra velké, kterému dovolí kotva na konci kyvadla pootočit se pouze o jeden zub za jeden výkyv. (Mimochodem, toto kolo současně na kyvadlo tlačí, proto zdánlivý nekonečný pohyb, ve skutečnosti je vlastně kyvadlo poháněno energií dodanou klesajícími závažími.) Stačí několik relativně nesložitých výpočtů, chvíli regulace délky kyvadla (čím je na něm těžiště níže, tím pomaleji se kývá), přidat ručičky a pěkné číslice, na které mohou ukazovat.. A máte věžní hodiny. Vynález to snad 17. století, jestli náhodou dříve, tak se vynálezci omlouvám. Později došlo i k miniaturizaci, tento typ hodin již nemusel být velikosto metrové, stačilo i mnohem méně, ale stále mají jednu velkou nevýhodu: Aby se kyvadlo nerušeně kývalo, tak musí tyto hodiny být na místě, nejsou přenosné. (Ne za provozu.)