Papír

Papír byl vynalezen v číně. Oni tam vůbec byli tehdy docela na úrovni, protože právě před vynalezením papíru používali k zápisům hedvábné svitky. To však šlo pouze pro velice významné dokumenty, protože hedvábí bylo, je a také bude poměrně drahým materiálem. Tady to přírodní jistě. Později někoho napadlo pomlít staré hadry, přidat k tomu trochu lepidla, a základní směs na výrobu papíru byla na světě. Ta se poté co se vařila nabírala na síta o velikosti budoucího listu. Těmi bylo několikrát zatřeseno, aby se vlákna zkřížila mezi sebou, a pak byly nechány uschnout. Přebytečná voda volně odkapávala sítem, a po uschnutí byl list papíru hotov. Jelikož staré hadry nestačily množstvím, bylo hledáno jiné řešení, jiná surovina. Tou se ukázalo být dřevo, jelikož celulóza tvořící jeho vlákna je velice vhodná pro svojí délku a pevnost. To už se však nacházíme v poměrně nedávné době, přeskočili jsme několik tisíc let. Dnes se papír připravuje tak, že se dřevo odere z kůry, naklade se do velikého kotle, zalije směsí kyselin, a několik hodin se vaří (asi půl dne). Poté je tekutina vypuštěna, a zbytky ze dřeva (touto dobou prakticky čistá celulóza, ostatní se rozpustilo a odteklo) se přendají z varného kotle do strojů jež fungují jako ohromné mlýny, jejich účelem je od sebe oddělit jednotlivá vlákna. Poté se přidají přísady, (barvivo, plnidlo, klížidlo atd..) a celá směs je předána papírenskému stroji, jež si ji nabírá na nekonečné síto, plnící svým pohybem stejnou funkci, jako klepající se ruce starého číňana. Zbylé tekutiny opět odtékají pod sítem, a pruh papíru postupně prochází mezi celými skupinami válců, na kterých je vyhlazován a zpevněn, některé jsou vyhřívaná, to aby se rozpustila klížidla a slepila jednotlivá vlákna. Na konci stroje je hotový pás papíru navíjen na roli, a buď se pak distribuuje tak, nebo je nařezán na patřičné rozměry. (A4, listy sešitu)