Holubi

Jednou z nejrychlejších možností, jak někam dopravit zprávy bylo až poměrně donedávna (řekněme do poloviny devatenáctého století) přivázat ruličku hedvábného papíru (co nejlehčí) s napsanou zprávou na nohu poštovního holuba a vyslat jej. Tito ptáci mají totiž nesmírně vyvinutý orientační smysl, a dokážou najít cestu zpět i na vzdálenosti stovek kilometrů. Ovšem, pouze zpět domů, takže je nutné mít holuba pro nějaký cíl, přivést ho tam odtud, a nechat jej se zprávou letět zpět. A navíc jej může po cestě postihnout nějaká nehoda v podobě například dravce, který si neposlouží inteligentním papírem, ale rovnou jeho nositelem. Takže pokud jste chtěli mít jistotu, že zpráva dojde k cíli, tak bylo potřeba holubů vyslat více. Dodnes se poštovní holubi chovají, ale jde už jen o koníček, ne nezbytnost. Holubi byli později nahrazeny telegrafem, ale o tom až zítra.